pátek 24. června 2016

Měly jsme se báječně

Kdybych měla naší dovolenou shrnout jedním slovem, řekla bych, že byla prožraná :D Kdo jste sledovali můj instagram, mohli jste se kochat hromadou fotek se samejma pochoutkama ;)


Snídaněmi na střeše "našeho" domu počínaje a sklenkou dobrého vína, olivami a sýrem konče ;) Moje první dovolená, kde jsem nevařila... paráda :D Jediný, co Portugalcům fakt nejde, je ledový kafe. To se vám taky může stát, že vám přinesou horký kafe s kostkou ledu. A v Sintře jsme hledaly tu nejlepší kavárnu tak dlouho, až jsme vybraly tu úplně nejhorší s číšníkem, co koukal jak bubák a protivnej byl až hrůza.
Ten dort vypadal úžasně, ale chutnal o dost hůř...
A taky jsme zjistily, že s poctivostí zas tak daleko nedojdeš... V Portugalsku se většinou jízdenky označují ještě před vstupem do vlaku tím, že projdete turniketem. V té naší stanici ale žádný turniket nebyl a tak jsme nějak předpokládaly, že si lístek označíme ve vlaku. Automatu na nástupišti jsme si všimly pozdě :( Udaly jsme se tedy průvodčímu a doufaly, že nám jízdenky cvakne sám. Marně. Místo toho nám doporučil, cvaknout lístky na další stanici. Už nám ale jaksi nesdělil, že ta další stanice má automaty úúúúplně nejdál ze všech nadcházejících stanic a tak Peťula běžela, co jí síly stačily a já hlídala dveře, aby nám vlak neujel...Taky marně. Vtipálek průvodčí zavřel dveře a vlak se rozjel. Nestihla jsem ani vystoupit a frčela bez peněz i lístku dál... Naštěstí následující stanice, kde jsem na ségru počkala, byla jen pár minut daleko a další vlak jel za chvilku.


Pak už jsme si úžívaly sluníčka a písku - toho teda hlavně. Občas jsme vběhly do ledového Atlantiku, kde jsem poznala, co znamená mrznout do morku kostí. A taky už teď vím, že oční víčka se dají spálit jako cokoli jinýho.


Žádné komentáře:

Okomentovat