Jak jsem si našla čas na knížky

Miluju knížky a pro nečtenáře nemám pochopení. Jak někoho může nebavit čtení? Dokud jsem jezdila do práce, četla jsem pořád. Cestou tam, cestou zpět, před spaním a někdy místo spaní. Kabelku vybírala podle toho, jestli se mi dovnitř vejde knížka nebo ne.
A pak přišly děti a na čtení bylo času čím dál míň. Cestovali jsme hlavně autem a z pozice řidiče jsem radši sledovala, co se děje na silnici než v knížce. Nehledě na to, že v autě prostě nemůžu číst vůbec nikdy a nikde, neb se mi dělá zle. Při šití toho taky moc nenačtete, co si budem povídat ;) Takové moje malé období temna.
To se ale změnilo, když jsem objevila audioknihy. Protože audioknihu můžete poslouchat v autě, při vaření, malování i při šití. Teda přiznávám dobrovolně, že ve chvíli, kdy ladím látky a vymýšlím střih, neposlouchám nic. Jakmile přijde na řadu stříhání a šití, pouštím si knížku a jsem v jiném světě.

Dík dokonalému hlasu Martina Stránského jsem propadla detektivkám, ale když je na mě těch zavražděných a detektivů moc, poslouchám knížky od Frederika Backmana.

Jeho Muž jménem Ove je ohromně milá knížka, u které člověku často tečou slzy. Někdy dojetím, častěji smíchy.

Babička pozdravuje a omlouvá se je vlastně taková detektivka, kde nikoho nezabijou. Knížka o skoro osmileté Elze a její babičce a o vymyšlené zemi, která vlastně tak úplně vymyšlená není.
Jestli se chcete správně vánočně naladit, tuhle knížku rozhodně doporučuju! Valerie Zawadská ji navíc naprosto dokonale načetla.

V telefonu mám navíc uloženo i pár e-knížek. Ty se skvěle hodí, když stojím ve frontě na poště, čekám u doktora nebo někam jedu. (Displej mého telefonu teda nedosahuje zrovna úctyhodných rozměrů, takže milý Ježíšku, jestli nakukuješ, čtečka knih by se mi docela hodila :D)

Tak čtení zdar! Já jdu poslouchat Dívku v pavoučí síti a ušít u toho nějakou peněženku na zítřejší trhy v Černošicích ;)